Asi už nikdy nenajdeme přímou stopu, kde vlastně stál obrovský a pevný hrad Nordburg. Už jen útržky z druhé ruky hovoří o jedinečné stavbě, která dokázala čelit nejednomu dobývání, o úžasných stavitelích, kteří uměli dát hradu nádheru a kouzlo sálům, věžím a zahradám. Tam někde v dobách slávy Nordburgu přišel na svět i modrý kříž. Protože hrad vždy obývali urození vládcové, brzy se objevila u kříže i královská koruna. Jen z mála rytin víme, jak vypadal prapor a štít rytířů modrého kříže, které postupem času začali nazývat Severskými pány.
Z latinských popisů některých kronik dnes víme, že kříž byl modrý a celý prapor byl napůl bílý a modrý. Uprostřed byla královská koruna, která byla také z půlky modrá a z půlky bílá. Vždy modrá na bílé a obráceně. V bílém poli byl v horním rohu praporu modrý kříž. Takto známe i vyobrazení rytíře s koněm, praporem a štítem v tomto barevném provedení.
Můžeme už jen hádat, co se stalo s hradem, kam odešli všichni rytíři či panovníci. Zůstal jen odkaz přepisovaný v pozdějších záznamech kronik, aby moudra učených, statečnost rytířů a chytrost krásných dam nezůstala zapomenuta, a aby budoucí, pokud tento odkaz objeví, pokračovali ve znalostech a umu všeho možného. Bájný hrad Nordburg zmizel v nenávratnu, a tak si novodobé Společenství severských pánů zvolilo za své sídlo hrad Helfštýn.
Děti u Seveřanů
Všude samá mizérie, v kraji vládne nejistota převeliká. Vesnice i města bojují za vše, co
Jim pomáhá žít normálním životem. Skupiny různých šejdířů a vypočítavců šálí dospělé i děti. Dnes stejně jako v dávných dobách hradu Nordburg.
A tak se opět stalo to, co by se stávat nemělo. U vrat panství Severských pánů se objevila skupinka dětí žádající o přístřeší.
Ano, jídlo, střechu nad hlavou a jiné můžete míti, ale je potřeba býti poslušným a učenlivým. Vědomosti, zručnost, vytrvalost, síla a úcta jsou podmínkou za naši pohostinnost, ochranu, dary a znalosti.
Léta běží a z dětí jsou dospělí. Každý má svou představu, jak naloží se získanými znalostmi i životem. Je pro nás „Severské pány“ ctí, že některé děti. které u nás vyrostly, chtějí předávat dále, co se samy kdysi dávno naučily. Ano, děti jsou hybnou silou všeho dění u Severských pánů.
Držíce se hesla, jež bylo součástí rytiny rytíře s koněm, “UBI EST CONCORDIA, IBI EST VICTORIA” – které říká Kde je svornost, tam je vítězství, se snažíme udržet středověké tradice a um v povědomí všech se zájmem o historii.
První krok jsme již udělali. Čas ukáže, zda byl tím správným směrem a se správnými lidmi.
Legenda
Asi už nikdy nenajdeme přímou stopu, kde vlastně stál obrovský a pevný hrad Nordburg. Už jen útržky z druhé ruky hovoří o jedinečné stavbě, která dokázala čelit nejednomu dobývání, o úžasných stavitelích, kteří uměli dát hradu nádheru a kouzlo sálům, věžím a zahradám. Tam někde v dobách slávy Nordburgu přišel na svět i modrý kříž. Protože hrad vždy obývali urození vládcové, brzy se objevila u kříže i královská koruna. Jen z mála rytin víme, jak vypadal prapor a štít rytířů modrého kříže, které postupem času začali nazývat Severskými pány.
Z latinských popisů některých kronik dnes víme, že kříž byl modrý a celý prapor byl napůl bílý a modrý. Uprostřed byla královská koruna, která byla také z půlky modrá a z půlky bílá. Vždy modrá na bílé a obráceně. V bílém poli byl v horním rohu praporu modrý kříž. Takto známe i vyobrazení rytíře s koněm, praporem a štítem v tomto barevném provedení.
Můžeme už jen hádat, co se stalo s hradem, kam odešli všichni rytíři či panovníci. Zůstal jen odkaz přepisovaný v pozdějších záznamech kronik, aby moudra učených, statečnost rytířů a chytrost krásných dam nezůstala zapomenuta, a aby budoucí, pokud tento odkaz objeví, pokračovali ve znalostech a umu všeho možného. Bájný hrad Nordburg zmizel v nenávratnu, a tak si novodobé Společenství severských pánů zvolilo za své sídlo hrad Helfštýn.
Děti u Seveřanů
Všude samá mizérie, v kraji vládne nejistota převeliká. Vesnice i města bojují za vše, co
Jim pomáhá žít normálním životem. Skupiny různých šejdířů a vypočítavců šálí dospělé i děti. Dnes stejně jako v dávných dobách hradu Nordburg.
A tak se opět stalo to, co by se stávat nemělo. U vrat panství Severských pánů se objevila skupinka dětí žádající o přístřeší.
Ano, jídlo, střechu nad hlavou a jiné můžete míti, ale je potřeba býti poslušným a učenlivým. Vědomosti, zručnost, vytrvalost, síla a úcta jsou podmínkou za naši pohostinnost, ochranu, dary a znalosti.
Léta běží a z dětí jsou dospělí. Každý má svou představu, jak naloží se získanými znalostmi i životem. Je pro nás „Severské pány“ ctí, že některé děti. které u nás vyrostly, chtějí předávat dále, co se samy kdysi dávno naučily. Ano, děti jsou hybnou silou všeho dění u Severských pánů.
Držíce se hesla, jež bylo součástí rytiny rytíře s koněm, “UBI EST CONCORDIA, IBI EST VICTORIA” – které říká Kde je svornost, tam je vítězství, se snažíme udržet středověké tradice a um v povědomí všech se zájmem o historii.
První krok jsme již udělali. Čas ukáže, zda byl tím správným směrem a se správnými lidmi.